Amsterdam

Noblesa, krása, bohatství

V něčem podobné, v něčem rozdílné, v obou případech krásné, s interiéry plnými vybraných uměleckých děl a drahého nábytku – takové jsou dva domy, které poodhalují, jak se žilo a bydlelo na vybraných amsterdamských adresách u velkých grachtů v 19. stol...

Unikátní zahrada van Loonových s dochovaným objektem někdejší kočárovny, stáje a bytu kočíhMuzeum Ons Lieve Heer op Solder nabízí obrázek toho, jak bydleli bohatí kupci ve zlatém věku 17. stol., Koninklijk Paleis zase empírovou nádheru královské rezidence Ludvíka Bonaparta. O obou těchto místech píšeme v samostatných článcích. Kromě nich jsou ale v Amsterdamu ještě dvě docela nenápadná muzea, jež nám otevřou dveře domů společenské smetánky 19. stol., příslušníků bohatých rodin s dlouhou tradicí a dostatkem prostředků, kteří se rádi obklopovali krásnými věcmi.
Museum Willet-Holthuysen (Herengracht 605) je v domě původně postaveném v letech 1685–1690 coby rodinná rezidence, v němž vždy žili významní členové amsterdamské společnosti. V roce 1855 ho koupil obchodník se zrcadlovým sklem a anglickým uhlím Pieter Gerard Holthuysen. Když o tři roky později zemřel, zdědila dům jeho dcera Louisa, která se již léta znala s o rok mladším Abrahamem Willetem, synem z bohaté aristokratické lékařské rodiny žijící nedaleko na Keizersgrachtu 522. Abraham se od mládí zajímal stejně jako Louisa o umění a literaturu. Jeho otec vlastnil rozsáhlou knihovnu a sbírku obrazů. Když v roce 1851 zemřel, Abraham záhy poté opustil studium práv v Leidenu a díky své části dědictví (měl tři sourozence) se mohl začít naplno věnovat své vášni – sbírání umění. Louisin otec ho nechtěl za zetě, protože viděl, jak bez rozmyslu utrácí, opakovaně se ocitá na hranici bankrotu a občas vede bohémský život v Paříži. Po jeho smrti ale již Louise a Abrahamovi nestálo nic v cestě, a tak se roku 1861 vzali. Abraham se přistěhoval do Louisina domu a do značné míry s její finanční pomocí (Louisa mu podle jejích účetních knih vyplácela jakousi apanáž ve výši 40 000 guldenů ročně) pokračoval ve své sběratelské činnosti. Manželé nově zařídili dům podle aktuální francouzské módy – a nešetřili přitom prostředky. Třeba jen za textilie do tanečního sálu v prvním patře, objednané z Paříže, zaplatili astronomickou částku 127 000 guldenů (v přepočtu na dnešní měnu více než půl milionu eur). Pravda, vznikl tak jeden z nejlepších dochovaných interiérů 19. stol. v celém Nizozemsku...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2016

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace