Milán a okolí

Milán ze střechy Duoma

V Miláně o středu města nemůžete pochybovat. Je jím jednoznačně Piazza del Duomo, náměstí obklopené mnoha významnými stavbami, z nichž ta nejstarší, nejvýznamnější a nejimpozantnější mu jednoznačně dominuje. Milánský dóm. Ještě pár schodů a ocitáme se na jeho střeše. Pod námi a kolem nás defilují staletí...

Milánský dóm (Duomo)Latinský název města Mediolanum neboli „město uprostřed roviny“ přesně vystihuje polohu Milána. Druhé největší italské město leží v západní části Lombardie, kam zasahuje rozlehlá Pádská nížina. Lombardie se rozprostírá od Alp přes romantická jezera Como a Maggiore až k řece Pádu. Žije v ní přes deset milionů obyvatel, zhruba šestina celé Itálie. Za císaře Diokleciána byl Milán hlavním městem západní Římské říše. V roce 313 vstoupil do historie – císař Konstantin Veliký ediktem milánským poprvé zaručil křesťanům v římském impériu svobodu vyznání, o jehož šíření se ve 4. stol. zasloužil zejména charismatický biskup Ambrož. Z té doby pocházejí i mnohé církevní stavby, jež se zachovaly dodnes.
Jako hlavní město langobardského spolku se Milán postavil proti Hohenštaufům, roku 1162 ho ale přemohl a zničil císař Fridrich I. Barbarossa, a to s přispěním vojska českého knížete Vladislava II., jemuž se za to císař předem odměnil královským titulem. Podle Dalimilovy kroniky projevovali čeští válečníci odvahu, ale ani nešetřili krutostí. Od milánských hradeb také pochází pověst o statečném činu Ješka z Pardubic: když se vracel s kořistí z města, mříž milánské brány přesekla jeho koně v půli. Ješek ho nenechal napospas a odtáhl ho do ležení, za což si vysloužil erb s půlkou koně, který je ve znaku města Pardubic dodnes.
Od konce 12. stol. se Milán stal vévodstvím, jemuž vládly významné lombardské rody Viscontiů a Sforzů. Příslušníci těchto dynastií financovali stavbu paláců i kostelů a podporovali umělce, kteří je zdobili svými díly. Za vlády vévody Giana Galeazza Viscontiho začala v roce 1387 stavba milánské katedrály. Protáhla se na víc než půl tisíciletí, k posledním úpravám došlo v 60. letech minulého století. Tato dlouhá doba jí vtiskla prvky gotiky, renesance i neoklasicismu. Katedrála Narození Panny Marie se řadí k největším na světě, dosahuje délky 157 a šířky 109 m. Pokrývá ji mramor z lomů Candoglia u jezera Maggiore, který podle slunečního svitu mění svou barvu od lososové po červenou. Jeho nevýhodou ale je, že se časem začne rozpouštět. Mramorové bloky vydrží maximálně 140 let, a tak už byly několikrát vyměněny. S trochou nadsázky je tak dnešní Duomo už jen kopií původního chrámu. Většina jeho obdivovatelů to ani netuší, myslí si, že při takřka nepřetržitých opravách restaurátoři věže a sochy jen čistí...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2015

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace