Milán a okolí

Dítě osvícených průmyslníků

Památkami UNESCO nemusí být vždy jen hrady, zámky, kostely, měšťanské domy, národní parky či ojedinělé přírodní výtvory. Občas narazíme také na památky technické – jednou z nich je ideální průmyslově-obytný komplex Crespi d´Adda...

UNESCO - Crespi d´AddaPokud jste tohle jméno ještě nikdy neslyšeli, nejste v tom sami. „Diamant průmyslové archeologie“, ležící v Lombardii nedaleko dálnice spojující Milán s Bergamem, si přijíždí ročně prohlédnout asi 30 000 návštěvníků, což ve srovnání s jinými památkami není mnoho. Počet návštěvníků se tu ale nestanovuje úplně snadno. Areál nemá žádný vchod ani otvírací hodiny, a tak je uváděné číslo odhadem založeným hlavně na těch návštěvnících, kteří využijí služeb zdejších průvodců, což však není povinné.
Komplex „firemního města“ zahrnuje textilní továrnu, obytné domy pro její zaměstnance a další stavby, které sloužily k uspokojování nejrůznějších potřeb pracovníků (škola, nemocnice, kostel, ale i krytý plavecký bazén, už na začátku 20. stol. s vyhřívanou vodou (!), prádelna či společenské a kulturní centrum). Ploty, pokladny a hlídači tu nejsou z jednoho prostého důvodu – areál není „mrtvou“ památkou, nýbrž stále funkční osadou, v níž se normálně žije. Ačkoli je areál na seznamu Světového dědictví již od roku 1995, až do konce roku 2003 dokonce fungovala i továrna. Dnes je rozlehlá přízemní stavba už zavřená a nepřístupná, zvenčí však lze stále obdivovat zdobné prvky z terakoty a červených cihel stejně jako monumentální vchod, kde tepaná železná brána, vysoký komín a patrový kancelářský trakt vytvářejí kompozici, jež si nezadá se vstupem do chrámu – v tomto případě chrámu práce. V obytných domech se však normálně bydlí, většinou zde žijí potomci někdejších textilních dělníků, jejichž pradědečkové zažili ještě zdejší zlaté časy...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2015

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace